Památky

Kaple sv. Barbory

(původní znění z Kroniky obce Obytce)

Kaple sv. Barbory je jednoduchá stavba ze 17. stol. omítnutá, stojí ode vsi severozápadně na mírném návrší ve stínu obrovských věkopamátných lip. Tvoří v půdorysu oktagon, jehož strany jsou dlouhé 3,70 m. Nad ním zvedá se šindelem krytá báně podoby zvonovité, zakončená makovicí. Na čtyřech stranách jsou nižší přístavky, z nichž severní a jižní tvoří kapličky pro oltáře. Západní jest vchodem a východní zvonicí, ostatní čtyři strany oktagonu prolomeny jsou oválnými okny. Vnitř jest vyvýšená kopule sklenuta hvězdicovitě, po stranách otvírají se polokruhové oblouky do zvláštních kapliček, v nichž jsou oltáříky sv. Karla Boromejského a sv. Vavřince. Hlavní oltář jest prostá stavba reneissanční slušně ornamentovaná se dvojicí sloupů po stranách. Uprostřed ve výklenku je neumělá soška sv. Barbory, po stranách sv. Rochusa a sv. Šebestiána. Oltáře, jakož i vůbec celá kaple i s vnitřním zařízením pocházejí z poloviny 17. stol.

Zvon 0,56 m vysoký v průměru 0,66 m šíře, kolem koruny je ornamentální pás s poupaty vztyčenými nahoře a řaděnými kotouči dole, pod nimiž opakuje se svinutý akanthový list. Jednořádkový nápis (na zvonu - pozn. red.) zní : Ke Czti a Chvale Bozi Blahoslavene Pannie Marie a Svaté Barbory Vlity jsem Lheta Panie 1651. Na straně jižní : uprostřed reliev Ukřižovaného, po levé straně klečící figurka v kroji ze 17. stol. s podpisem : Maxe , Jirzi Hrabě z Dobrsse. Vedle znak Koců - kolo se 4 paprsky ve slunci. Na pravé straně erb Černínův v oválném věnci a vedle toho donátorka klečící a pod ní : Anna Elysska Hrabenka z Dobrsse z Chudenic. Na protější straně figurka sv. Barbory se jménem světice. Jméno zvonaře nikde se neobjevuje, ale jest to dílo Štěpána Pricguceje z Klatov. Na hambalku jest letopočet 1658.

Kapli sv. Barbory nechal údajně postavit Maxmilián Jiří hrabě z Dobrše, který byl v polovině 17. století nejen majitelem zdejšího statku, ale navíc přikoupil Bolešiny s Činovcem a Myslovice. Po své smrti odkázal hrabě své jmění manželce Anně Elišce Kocové z Chudenic, která užívala Obytce až do své smrti v r. 1663. Právě proto obě jména najdeme na zvonu v kapli, jak to uvádí také zápis v kronice. Okolí kaple bylo za téměř tři a půl staletí dějištěm několika shromáždění zdejšího lidu. O jednom z posledních se můžete dočíst v článku pojednávajícím o historii hasičstva v Obytcích. Na podzim roku 1998 skončila několik měsíců trvající oprava fasády kaple a po dlouhé době se tento objekt stal důstojnou připomínkou dosti bohaté historie naší obce.

Pomník padlých hrdinů

Významnou, ale poměrně často přehlíženou památkou v Obytcích je pomník padlých vojínů. Nachází se v severní části obce na křižovatce státní silnice vedoucí do Habartic a místní komunikace směřující dále do vsi. Byl vztyčen před více než 70 lety. Slavnostně byl odhalen přesně 16. května roku 1926. Jak název vypovídá, stavba je věnována padlým vojínům, kteří byli nuceni narukovat do 1. světové války (1914 - 1918), ale z fronty si již domů nikdy nevrátili. Pomník zhotovil akademický sochař p. Glos z Klatov především z popudu zdejší hasičské obce. Náklad na stavbu tehdy činil 6000 Kč. Vzpomeňte proto při každodenní cestě kolem této památky na své příbuzné či sousedy, kteří padli v krutých bojích 1. světové války.

(O hrůzách války se dočtete rovněž v obecní kronice, z níž vybíráme) Ta naše víska byla válkou postižena nejvíce. Přes 60 vojáků, od 18 do 50 let bylo narukováno. Mnohde nezůstal žádný muž ve stavení, otec i synové byli na vojně. Smutno, ticho bylo ve vísce naší. Co úzkosti a strachu všude o životy drahých. I v projevech a řečích museli býti lidé opatrní, neb Rakouská soldateska vládla řízně a našli se zrádcové i mezi lidem českým, kteří za mrzký peníz zradili své druhy. Všude se to hemžilo špehouny. Eráru bylo stále málo,nařízeny byly tudíž přísné rekvizice (sprosté zlodějství) zásob, čemuž nebyli ušetřeni ani ti nejmenší zemědělci, kteří ještě museli pro své rodiny živobytí kupovati. Pak - li že neodvedl jeden každý předepsanou kvotu, nastala přísná prohlídka stavení, kde vše se přeházelo a běda našlo - li se něco. Dobytek byl rekvirován za směšně nízkou cenu, každý týden několik kusů se muselo odváděti, takže v naší obci koncem války bylo jen něco málo dobytka a to jen krávy. Obyvatelů zmocňovalo se již zoufalství nad takovýmto stavem. Konec války byl stále nedohledný ačkoliv proti ústředním mocnostem stál ve válce již skoro celý svět. V říjnu 1918 konečně nastal konec války a v Praze je prohlášen samostatný československý stát. Žel do radosti mísil se i smutek a to nad těmi, kteří nedočkali se samostatnosti naší a jichž těla tlí na všech bojištích světa v dálné cizině. Naše obec postižena krutě, neboť 16 našich spoluobčanů se nevrátilo již mezi své. Jak veliké toto číslo padlých, kteří zde zanechali vdovy, sirotky a staré rodiče. Jen zvolna hojí se rány zasazené válkou světovou vísce naší.

Kaplička Klenovka

Jedná se o kapličku nazývanou od nepaměti Klenovka v lese nad Hoštičkami, kterou poměrně jednoduše najdeme. Nutné je se vydat jihovýchodním směrem a sledovat cestu vedoucí na Chuchle a k vysílači Barák. Zhruba 1 km před vrcholem však musíme odbočit doprava a pak jen stačí sledovat pravou stranu lesní cesty. Malou kapličku ležící v nadmořské výšce zhruba 600 metrů bychom tak neměli minout. Nejzajímavější je však legenda, která se k této kapličce váže. Již po léta se vypráví stejným způsobem a zná ji většina lidí z okolí. Přesto jistě neuškodí si příběh zopakovat. Jedním z možných pramenů může být kniha Miroslava Hrdličky z roku 1940 s názvem Pod Černou věží, z níž je i následující úryvek.

„ Pod Chuchlí v lese stojí malá kaplička Klenovka s obrazem Boží rodičky a s upravenou malou studánkou, poskytující pramen dobré pitné vody. Kaplička        byla vystavěna na památku této příhody. V Malých Hošticích (dnešní Hoštičky – pozn. red.) býval veliký panský ovčín. Ovce měl na starosti ovčák. Jak bylo zvykem, dveře u domu se nezavíraly. Tu i tam vběhl vlk a chytil z kolíbky dítě v peřince. V svých čelistech pevně svíral peřinku a prchal, co mu síly stačily, do lesa. Věděl, že bude pronásledován. Loupež brzy vyšla najevo a za vlkem běželi lidé. Jaké však bylo překvapení, když našli u pramene klučíka se smějícího. Peřinku však vlk odvlékl.    Jistě dítě po cestě ztratil. Věru nikdo by snad nechtěl tvrditi, že ukradl i peřinku pro své potomstvo. “

Rovněž existuje příběh, podle něhož se blízkému listnatému lesíku v místech Chuchle říká „ Na Svobodišti “. Vypravuje se, že muž jménem Svoboda zabil svou ženu a odnesl ji tajně právě v tato místa. Vedla zde totiž cesta, po níž chodili lidé z okolí za obchodem do Plánice a on tak mohl svým sousedům tvrdit, že mu ženu zabili kupci vedoucí tudy dobytek na trh. Prý tam pásla krávy, které též zloději odvedli. Tyto příběhy jsou důkazem, že existuje celá řada pověstí, které se váží k blízkému okolí naší obce. K některým se možná vrátíme v dalších vydáních a jistě se dostane i na proslulé „ chuchláky “ a tamější osadu.